Expedice HALIBUT 2011

V pondělí jsme zažili rybářské hody a tahali jsme jednu metrovou tresku za druhou. Drahoš vytáhl tresku 125 cm a 22 kg těžkou. V největším zápalu boje, při souboji Radovana se zákeřným mníkem došlo k malé ale zábavné tragédii. Z posledních sil mník zaútočil a zbaběle vbodl do prstu Radovana ocelový trojhák, za což byl po zásluze potrestán a sežrán (mník, Radovan ne) . Stále čekáme na halibuta.
Úterý: Jak jsme se v pondělí nabažili skvělých rybářských zážitků, tak úterý bylo klidné a tiché „Po hodech bývá sračka“. Celý den jsme si namáhali bolavá záda se skromným výsledkem pěti středních tresek. A pak se to stalo! Karlovi něco bouchlo do prutu a z jeho ztvrdlých rysů bylo možno okamžitě poznat, že to bude boj na život a na smrt. Prut se ohnul až k vodě a loďka se mírně rozjela. Po těžkém, lítém, vyčerpávajícím a vyrovnaném boji (chvilku měla na vrch ryba chvilku Karel), který trval skoro 5 min. se na hladině objevil tolik očekávaný HALIBUT TONDA. Mise splněna!!!

Ve snaze zabezpečit naše rodiny kvalitním masem neváháme trávit na moři dlouhé hodiny. Každodenní dřina na moři je vykoupena několika hezkými úlovky. Ve volném čase, kterého je velmi málo, jsme ještě stačili vykonat hrdinský čin a zachránili jseme život Garfieldovi (kocour našich bytných) před hladovou liškou. V neděli sme si vyzkoušeli mírné oceánské vlny na kterých se u některým členů (u Radovana) začala projevovat mořská nemoc. Celý víkend bylo poměrně větrno a vlny nám nedovolovali příliš se vzdalovat z bezpečného fjordu, ale od pondělka je skvělá předpověď tak vyrazíme dál od břehu.

Ráno jsme svěží naskočili do auta a vydali jsme se na závěrečnou etapu cesty. Jeli jsme překrásnou přírodou po švédsko-finské hranici kterou tvoří obrovská řeka. Pak jsme se stavili ve finsku v Laponském obchůdku a čekal nás přejezd Lapplandu. Pro samýho soba tam nebylo kam plivnout. Večer jsme dorazili do norské Alty která je vzdálená už jen asi 120 km od cíle. Protože máme ubytování až od soboty našli jsme si kemp na přespání v Altafjordu. Posilněni tradičním večerním rituálem sestávajícího z konzumace lahodných nápojů jsme vypásli kus břehu od slávek a šli spát.

Dva významní členové výpravy mají dnes narozeniny. Jeden je už dost starej tak to přejdeme taktním  mlčením. VŠE NEJLEPŠÍ K NAROZENINÁM VIKTORKU!

Noc na trajeku byla skvělá. Vyspali jsme se na zemi šikovně nad motorem lodi a hned vedle hajzlíků – rachot celou noc. Ráno mě bolely záda jako kdybych spolkl lešeňovou trubku a kolegové na tom nebyli o moc líp. Vyjíždíme o půl osmé  z trajektu a pálíme si to o sto šest směr Stockholm. V podstatě se nic, krom ubíhající krajiny za oknem, neděje. V deset večer někde za Uleou se nám postavil do cesty krásný autocamp a tak si za 350 švédských kaček pronajímáme chatičku, dáme sprchu a jde se spát.

Téměř všichni jsme dojeli v pořádku až k trajektu (nebudu jmenovat zraněné). Při nástupu jsme měli a štěstí a z dlouhé řady aut si ke kontrole vybrali nás. Po uspěšné prohlídce pasů, vozu a tělních dutin jsme se nalodili. Ještě jsme se stihli seznámit s bodrou partičkou muzikantu z čech s nimiž jsme si na důkaz přátelství a národní soudržnosti vyměnili alkolické nápoje. Na lodi jsme strávili pohdlnou noc na tvrdé podlaze pod stlolem. Pokračování příště …

První hlášení ze základny v Žamberku. Naše výprava začala velice dobře – sežrali jsme u Michala na zahradě steak velikosti dětských zádíček. Poté jsme naházeli všechny věci do vozu, strategicky jsme rozmístili alkohol do různých skrýší a jedem. Další zprávy už z cesty.

Fotografie je mírně rozostřená, protože fotografka pro samé slzy při loučení nebyla schopna pevně držet přístroj.

Tak jsme spustili stránky naší rybářské výpravy do severního Norska. Nechť je vítr příznivý a moře klidné!